Jak je dobré míti M(N)edvěda aneb Méďa vs. Falcon
V posledním utkání podzimní části sezony jsme se utkali s SK HBC Falcon z Kročehlav, jenž je poměrně nevyzpytatelným týmem, jelikož jeho kádr není špatný, nicméně velice záleží na tom (jak už to v naší lize bývá), v jaké se sejde sestavě. Na rozdíl od našeho soupeře jsme k zápasu přistoupili zodpovědně a i když nedorazili bratři Zmeškalové, bylo nás bez jednoho hráče na tři útoky a dvě obrany. Falconi se dostavili s osmi hráči do pole, což napovídalo snadno získaným bodům, leč realita byla trochu jiná,než se zprvu zdálo.
Utkání jsme začali svižně a svým pohybem jsme kročehlavštím pěkně zatápěli a již ve třetí minutě Méďa přiklepl do samostatného úniku Čikovi, který zakončil neomylně k tyči a skóroval již třetí zápas v řadě. Toto nás ještě povzbudilo v našich útočných choutkách a tak jsme opouštěli útočné pásmo jen sporadicky při vyhození soupeře. O naší převaze hovoří jasně i držení balonu, který byl převážně na našich holích. Nicméně nás trápilo to co posledních několik zápasů a to žalostná koncovka, z čehož podle známého pravidla „nedáš dostaneš“ pramenil ve třinácté minutě snad při první útočné akci soupeře vyrovnávací gól, když se po nedůrazném vyhození dostal ve středním pásmu ke střele David Adamovský – 1:1. Ihned jsme se pustili do snahy strhnout vedení zpět na naši stranu, leč takovým způsobem, že jsme zapomněli na zadní vrátka a tak dvě vteřiny před první sirénou zakončil z protiútoku v počtu dva na jednoho do odkryté klece po přihrávkách Jaroslava Chalupného a Pavla Trupla několikanásobný mistr extraligy Jiří Kopecký.
To byla samozřejmě po dosavadním průběhu celkem sprcha na naše notorské hlavy a i když jsme se snažili ze všech sil a stále měli dostatek šancí, všechny naše střely končily buď na chráničích bránících protihráčů nebo třeba cca dva až tři metry vedle brány. Stav utkání se tedy nezměnil ani po druhé patnáctiminutovce a naše frustrace z neproměněných střeleckých pokusů byla čím dál tím větší a větší.
Stejný průběh trval až do poloviny třetí třetiny, kdy Černého Petra vyfasoval Dvoří s Mildou a stáhli jsme sestavu na dva útoky. V podstatě v zápětí byl při jednom ze svých útočných manévrů faulován Elis a tak přišlo teprve první vyloučení celého utkání, jenž bylo pravděpodobně i rozhodujícím okamžikem. Na přesilovku nastoupila pětice složená výhradně z útočníků v podání Grossína, Čika, Máci, Fundy a Médi a těm se konečně podařilo to, co se zdálo již skoro nemožné. Čik poslal přihrávku na modrou čáru Martinovi Nedvědovi, který vystřelil a ačkoli šla jeho jedovka pravděpodobně vedle, všudybyl Tomáš Gross vložil do dráhy balonku svou hůl a srovnal skóre. Snad bylo i slyšet, jak z našich již skoro bezmocných holí spadl kámen, jenž je tížil, vrhli jsme se zpět do obléhání kročehlavské svatyně a cca o dvě minuty později zachytil Pospa na půlce vyhození soupeře, našel na modré osmoceného Méďu, který neotálel, vypálil na Drahokoupila a strhl tak vývoj klání na naši stranu - 3:2 ve prospěch Notoru. Po vedoucím gólu jsme se vrátili ke hře na tři formace a i ta na konec našla znovu své ovoce. Ihned po vedoucí brance se řítila do přečíslení trojice Méďa, Funda, Pospa, kterého prvně jmenovaný vyzval k zakončení mezi kruhy, osamocený Pospa napřáhl až k nebesům, ale jeho bomba opět skončila jak jinak než za bránou, balón se odrazil od hrazení zpět před prázdnou bránu, kterou minul Milda, nicméně míček se doputoval do rohu k Fundovi, ten našel na kruhách Méďu, jenž nekompromisně zakončil a připsal si tak čtvrtý kanadský bod v tomto utkání – 4:2
Ačkoli se to ještě pár minut zpět zdálo skoro nemožné, nakonec jsme z tohoto zápasu vybojovali tři body, které byly dobrým dárkem pro našeho předsedu Hoffiho k jeho kulatým 25. narozeninám a zároveň jsme také potvrdili náš vydařený podzim, kdy jsme nasbírali 22bodů a přezimujeme tedy na třetím místě.
