Totální džungle
Čtvrtfinálová bitva se blížila ke konci, když se klidný zápas s Junglem náhle proměnil v drama, kde jsme v 8 sérii nájezdů rozhodli o první výhře na penalty a vůbec první výhře v letošním Kladenském poháru!
S odstupem času jsme v hospodě přišli na to, že touto dramatickou koncovkou se naše radost několikanásobně zvětšila, někteří si dokonce udělali dobře při hromádné objímačce po Fundově rozhodnutí (škoda, že netekla teplá voda) Ihned po zápase bylo zapíjení překvapivého, nikoliv však nezaslouženého postupu na domácí scéně, kde se mimo zápasu řešila zapeklitá otázka ohledně místa večerních oslav. Po hlasování byl stav vyrovnaný - 3 hlasy pro Fortunu, 3 hlasy pro Art Zone, nakonec však byl Hofi přemluven a šlo se do Art Zone, kde už od nejméně 4 hodin seděl kanonýr Fundič, kterému se nechtělo po náročném zápase do učení. Po vstupu každého dalšího hráče či funkcionáře Notorů zaznělo hlasité hééééj ŽIJÉÉÉMÉÉÉ a mohlo se začít slavit!
Pivko teklo proudem, DJ hrál své hity a my ve víru zábavy nepostřehli, že v celém Art Zonu sedí jen Hofi,Zmeky,Siki,Dvoří,Misa,Čik,Funda a jediná holka krom servírky Kamča. Někteří to kvitovali, někteří stále očekávali dámskou návštěvu, která nepřicházela a tak v alkoholovém opojení začal pařit Hofi se Sikim, kteří již zapomněli na své hlasy pro fortunu a super muzika je zvedla ze židle, dále pak Siki s Čikem, Zmeky s Hofim, Kamča s Fundou, Kamča s Hofim Sikim a Fundou, no tvořili se nám páry i nepáry DJ se stále zdráhal hrát písně, které jsme si objednali,ale po pár hodinkách viděl že se dalších hostů nejspíš nedočká a tak udělá radost partičce uřvaných slavících (teplých)návštěvníků a začal hrát námi tolik vytoužený song jako We are the Champions. Když najednou se z reproduktorů ozval celý večer omýlaný sound track z Hříšného tance (nejoblíbenějšího filmu Hofiho)a to bylo něco pro milovníky romantických filmů a téměř všichni jsme nastoupili na parket (až na Misu, který stále seděl v koutě) Po chvilce se ozval řev a ouha je tady zvedačka, ozvalo se z ochozů a najednou vidíme vystrašeného Dvořího, kterej visí ve vzduchu a Funda si s nim pohrává jako s papírem (ne že by Dvoří nebyl lehký jako pírko)
Finální písnička dohrála, ozval se potlesk a DJjova věta "tuhle písničku hraju už 15 let, ale zvedačku vidim poprvé" vejde do dějin našich oslav! Večer pokračoval a opět nás v oslavách nezastavila ani menší neschoda jediného páru v místnosti (když nepočítám Misu a Čika) ani hořící stůl po vylité B52 a tentokráte ani servírka která nás ještě nevybouřené vyhazovala! Všichni jsme se rozešli do svých (někdo do cizých domovů-Dvoří) a v hlavě nám stále hrál večer tolik slavný pokřik "Tak jsme teplý no a co" !
